Copywriter nebo spisovatel? Dějiny copywritingu II.

Není „psaní“ a „copywriting“. Je jen jeden tvůrčí proces, při kterém „ten někdo“ klade vedle sebe slova tak, aby probudila ve čtenáři emoce. Pozitivní, negativní, jak je libo. Nebo nelibo. Proč to píšu? Protože bych vám protentokráte rád představil několik slavným spisovatelů (když dočtete do konce, zjistíte, že vlastně jen dva), kteří začínali jako reklamní textaři.

Rushdie, Heller, DeLillo. Z reklamy do čítanek

Kdo jsou ti, kdo se chopili pera, bušili do psacího stroje nebo běhali prsty po klávesnici počítače v reklamní agentuře (nebo na volné noze), aby se stali po pár letech věhlasnými spisovateli? Zmíním Francise Fitzgeralda Scotta, Dorothy Sayersovou, Josepha Hellera, Salmana Rushdieho a Dona DeLilla. Kromě copywriterských začátků mají společné ještě jedno. Uhádnete co? Těžko. Jsou moji oblíbenci.

Scotta mám rád, protože byl skřípnutý první světovou válkou (a nedal se), Sayersová psala výborné detektivky (než se zbláznila do křesťanství), Heller a Yossarian nepotřebují zdůvodňovat, proč patří k mým milovaným, Rushdie mě oslovuje životem v úkrytu a nádherným jazykem. DeLillo? Možná si myslíte, že ho neznáte, ale znáte ho – přinejmenším, pokud jste byli v kině na filmu Cosmopolis (pro ty, kterým se nelíbil – knížka je mnohem lepší).

Já ho mám rád proto, že neškatulkuje (a protože  dobře vím, co škatulkování je). Nikoho ze svého okolí ani sám sebe. „Ale raději nejsem škatulkován. Jsem spisovatel, tečka.“ říká, když se jej ptají, jak moc se cítí být postmodernistou.

Spisující copywriteři. Jak se uvedli, čím se předvedli?

Sayersová, která pracovala jako v letech 1922-1931 pro agenturu Benson v Londýně,  psala hodně o jídle a pití. Třeba o hořčici – polupracovala jako textařka na konceptu Mustard Clubu firmy Colman, jeden z jejích sloganů říkal: Come on Colman’s, light my fire! Známý je též její Toucan a reklama na pivo Guinness.

Rushdie, kterého i nečtenáři znají coby muže, jenž  knihou Satanské verše (prý) urazil muslimy natolik, že na něj uvrhli fatvu (trest smrti), pracoval dlouhá léta (1969-1980) pro Ogilvy & Mather. Je autorem mnohých dodnes dobře známých sloganů – Naughty but nice pro dorty nebo irresistibubble pro čokoládu s bublinkami Aero. Pro Daily Mirror vytvořil  „Look into the Mirror tomorrow—you’ll like what you see“, pro American Express pak „That’ll do nicely“. A pak přišly Děti půlnoci, Booker Prize, první miliony na účtu a kariéra copywritera byla… u konce.

Scott, DeLillo a Heller? O těch zase někdy příště. Mně osobně stačí po dnešku vědět, že psaní je jen jedno. Buď dobré nebo špatné. Lhostejno, jestli píšete pro reklamu nebo pro čtenáře. Tak i tak si  vymýšlíte.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *