Copywriting, trpný rod a Stephen King

Stephen King je jedním z nejprodávanějších amerických autorů posledních desetiletí. Známe ho především jako autora skvěle vygradovaných a vypointovaných hororů – To, Nezbytné věci, Prokletí Salemu, Řbitov zvířátek, Zelená míle, románový cyklus Temná věž.

King může být (je) inspirací i pro (nás) copywritery. Jeho knihu O psaní, ve které představuje svoji tvůrčí metodu, doporučuji k důkladnému studiu, třeba právě tu část, kde popisuje  kde, proč a jak (ne)využívat trpný rod:

…existují dvě formy slovesa, činná a trpná. Když použijete činné sloveso, pak podmět ve větě něco dělá. Když použijete trpné sloveso, pak někdo nebo něco dělá podmětu. Podmět to pouze připustí. Trpnému rodu byste se měli vyhýbat. Nejsem jediný, kdo to říká, stejnou radu najdete v Prvcích slohu.

Pánové Strunk a White nespekulují, proč tolik spisovatelů lákají slovesa v trpném rodě, ale já jsem ochoten se o to pokusit: myslím, že je nesmělí spisovatelé mají rádi ze stejného důvodu, z jakého pak nesmělí milenci rádi pasivní, trpné partnerky. Pasivní hlas je bezpečný. Není třeba se vyrovnat se žádnou problematickou činností, podmětu stačí zavřít oči a myslet na Anglii, abychom parafrázovali královnu Victorii.

Myslím, že spisovatelé, kteří si nejsou jistí sami sebou, se také domnívají, že trpný rod jejich dílům jaksi dodá na důstojnosti, či snad jim dokonce propůjčí i jistou majestátnost. Pokud shledáváte návody k použití a výroky právníků majestátními, nejspíš to tak opravdu je.

Nesmělý chlapík napíše Schůze bude konána v devatenáct hodin, protože mu cosi říká: „Napiš to takhle a lidé si budou myslet, že to skutečně víš.“ Zažeňte tuhle zrádnou myšlenku! Nebuďte trouba!napřimte záda, zdvihněte bradu a dejte té schůzi šanci. Napište: Schůze je v sedm. Tak, a je to! Neulevilo se vám?

Netvrdím, že trpný rod nemá své uplatnění. Předpokládejme například, že nějaký chlapík zemře v kuchyni, ale skončí někde jinde. Tělo bylo odneseno z kuchyně a umístěno na pohovku v hale – tak se to dá říci, přestože výrazy „bylo přeneseno“ a „bylo umístěno“ mě i tak nesmírně štvou. Uznávám, že se dají použít, ale nevítám je. Daleko spíš bych uvítal větu Freddy a Myra odnesli tělo z kuchyně a položili na pohovku v hale. Proč, ostatně, musí být tělo podmětem téhle věty? Vždyť je mrtvé, proboha! Do prdele!

Stačí dvě stránky trpného rodu – tedy víceméně jakákoli smlouva, která kdy byla sepsána, pokud se nezmíníme o celých haldách mizerné beletrie – a už se mi chce řvát. Je to slabé, opakuje se to pořád dokola a často to člověka dokáže pořádně potrápit. Co třeba tohle: Můj první polibek vždy bude vzpomínán jako počátek mého románku se Shaynou. Panebože, člověče – kdo se tady uprd? Jednodušší způsob, jak tuhle myšlenku vyjádřit – sladší a silnější zároveň – může být třeba tenhle: Můj románek se Shayne začal naším prvním polibkem. Nikdy na něj nezapomenu. Ne, že by se mi to bůhvíjak líbilo – v první větě je těsně po sobě dvakrát použitý sedmý pád, ale aspoň jsme se zbavili toho příšerného trpného rodu.

Více v knize Stephen King: O Psaní. Memoáry o řemesle, Beta-Dobrovský 2002.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *